"Pomoc státu" v době korona šílenství
Máme velkou smůlu: Z vývoje ekonomiky u nás, ale i té celosvětové, a schodku státního rozpočtu naší drahé vlasti bylo koncem února letošního roku už zcela jasné, že se zarýváme svým monopolním"automotive" rypákem více a více pod kytičky. Trh byl již nasycen neboli saturován, už pomalu není kde parkovat, EU, kromě sebevražedných zásahů ve formě zadávání nereálných emisních limitů, vymýšlí další a další podpory technicky nesmyslné slepé cestě elektromobility. Při bilanci na konci roku by se tak hezky obnažila efektivita vládní státofirmy. Ale v takovém neutěšeném stavu přišla, jako deus ex machina, pandemie (epidemie nebo normální virová vlna (?)), učeně nazvaná Světovou zdravotnickou organizací, o jejíž účelnosti "je možno s úspěchem pochybovat", COVID-19. Nechci dělat kapitána (moje hodnost v záloze) po bitvě. Ty obavy na počátku, ta šílená fóbie dotknout se cizí ruky, vylézt z bytu, dýchat společný vzduch, to vše bylo asi v tu chvíli pochopitelné. Všichni si