Reportáž čerstvě rehabilitovaného
Narozený ve významném roce 1948 pravda už nejsem z nejmladších, spíše mi občas v uších začíná znít „vrať se do hrobu.“ Tato populární věta mi dost připomíná myšlenku Nabokova: „Kolébka se houpe nad propastí a zdravý rozum nám říká, že naše existence je jen krátkou škvírou světla mezi dvěma věčnostmi temnoty. Ačkoli jsou obě propasti identickými dvojčaty, člověk zpravidla pohlíží na prenatální propast s větším klidem než na tu, do níž směřuje (rychlostí asi čtyř a půl tisíců úderů srdce za hodinu).“ I když ke druhé propasti mám bezpochyby blíže než k té předchozí, jsem na světě pořád docela rád, málokdo myslím není. Že život není peříčko, mi opět připomněly současné zdravotní trable, spočívající v tom, že mě letos zkraje března přemohl dlouhá léta vracející se neduh, takže můj, podle vyšetření EMR, škaredý výhřez bederní ploténky museli řešit na neurochirurgii. Pravda, asi jsem si to zavinil sám. Ne samozřejmě tím, že jsem léta den co den po ránu kromě osobní hygieny cvičil naučenou s