Život - čas mezi nebytím a nebytím
Občas si vzpomenu na ten pozdní letní večer, kdy jsme s kamarádem od sousedů leželi za městem v trávě a dívali se na nesmírnou zářivou nádheru nad námi. Bylo nám asi šestnáct let, dva filozofové v pubertě. Představovali jsme si, co a proč to vlastně všechno kolem nás je. Hluboké myšlenky, krásný věk a nebezpečné otázky nás pod nebem plným hvězd objímaly do závratného sevření, zralého snad až k potřebě psychiatrické pomoci. Jsem si téměř jistý, že takovou chvilku nebo chvilky zažil každý. Je to už dávno, jak je to relativní to dávno, jen něco přes padesát let, dnes už hvězdy v noci nad hlavou nejsou tak zářivé, jak zrak slábne a taky jak je mlží světelný smog, ale ta vzpomínka, témata té letní noci, jsou se mnou pořád. Věčné otázky Jsou otázky, které si lidé kladou od doby, kdy pobrali rozum a začali přemýšlet o sobě a věcech kolem. Kde je vlastně začátek světa, kde je jeho konec, a pokud je konec, je něco za ním? A pokud je nekonečný, jak si představit nekonečno, nekonečno