Vpřed k imunitě

Nejsem popíračem pandemie, jen odpůrcem zvoleného postupu boje proti ní. Už jsem k tématu nic nechtěl napsat, ale zase se mi zvedla hladina adrenalinu.

Před rokem o tomto čase jsem vůbec nepopíral, že byl identifikován nějaký nový typ viru. Postupně od 3. března začaly platit v ČR zákazy a příkazy, od dvanáctého pak, pokolikáté už, nouzový stav, a rovněž uzávěry (aby Češi rozuměli lockdowny) různého kalibru.

Protože byl průběh nákazy u nás tehdy, jaký byl, určitě naštěstí, začal jsem se zajímat fakta, tedy o statistiku úmrtnosti celkem. ČSÚ aktualizuje stránku každé úterý v 9 hodin. Přiznávám, že na základě čísel, jsem byl i já do září, a setrvačností i trochu déle, přesvědčen o tom, že nejde o závažnější hrozbu.

Ale stejně tak jsem byl od samého začátku přesvědčeným zastáncem promyšlené, dobře zorganizované a tvrdě řízené imunizace populace, tedy ochranou tehdy velmi specifické ohrožené skupiny a neomezováním života ostatních. Uvedl jsem to taky na NP letos v článku Co když se zmýlil celý svět. Poměrně podrobně popsaný možný postup v uvedeném článku ale příliš pochopení neměl a nemá, ani loni od března do září.

·       Řízenou imunizaci nezorganizoval žádný stát z obav z postupu odlišného od jiných zemí a doporučeného WHO, tedy zvoleným posvátným biologickým izolacionismem. Vlády měly rovněž strach ze žalob ze strany pozůstalých po zemřelých. Boris Johnson o tom sice zprvu něco nadějně promluvil, ale UK ani žádná jiná země strategii nezačala ani promýšlet, a už vůbec ne realizovat.

·        Musím zopakovat, že v ČR při tom loňském schváleném rozpočtovém mejdanu pod heslem po nás potopa by na organizační opatření spojená s řízenou imunizací připadalo 250 tisíc Kč na každého jedince (!) z 2 milionů ohrožených!

·        Aktuálně je po roce evidováno na 25 tisíc obětí. Dovede si někdo představit ten kravál, kdyby například vloni po dvou měsících realizace výše uvedené strategie zemřelo třeba 10 tisíc „neuhlídaných ohrožených“, a to, i když by pak už bylo „vymalováno“? I když bychom se asi naštěstí takového smutného čísla nedočkali. Ale těch žalob! Právní stát se dá totiž trochu provokativně vysvětlit taky tak, že v něm nepanuje právo, ale právníci. Ale co hlavně, ten odlišný postup, než v jiných zemích, by byl příliš velkým rizikem pro výsledky v následujících volbách. A co jsou proti vládnutí v dalším čtyřletí nějaké ty desetitisíce zbytečně dříve zemřelých.

·        Zato neřízená imunizace probíhá zcela jistě v některých zemích, o kterých se ale moc nepíše. Jde převážně o ty, které se nějakou pandemií a přesným reportingem do statistik WHO příliš nezabývají. Nebo, kde opatření nejsou tak drakonická jako u nás a promořování plynule postupuje. Pokud jsou ale vykazovaná čísla velmi příznivější, než ta naše, řekne se, že lžou, třeba ano, kdo ví (Rusko, Bělorusko, Egypt…). Pokud jde o zemi naší kulturní úrovně, jakou je třeba Švédsko, kde opravdu postupovali volněji, ale kde je vykazována asi polovina obětí nemoci na počet obyvatel, komentář zní, že jsou řídce osídlení. A vůbec, vždy se najde zdůvodnění nejlepšího postupu naší vlády, i když ta má nejhorší výsledky.

·        Řízenou imunizaci jsme tedy jako strategii nepřijali, ale každá předpověď odborníků, kdy bude vyhráno, připočítává správně jako pozitivní parametr (!) právě odhad počtu nebo procenta již promořené populace!

·        Máme vůbec právo na to řešit své problémy neuvěřitelnou ekonomickou a další zátěží životů ještě nenarozených dětí?

·        Chci vyjádřit pevnou víru v to, že jsou pečlivě sbírány údaje (data) o tom, jaká je délka, a hlavně kvalita života zejména dosti starších pacientů po těžkých dnech, kdy byla jejich krev okysličována v aparátech vedle lůžek a personál kolem statečně bojoval o jejich životy. Nebylo by bývalo lepší, kdyby se po řekněme dvou měsících „domácího vězení“ s virem vůbec neměli tu „čest“ potkat?

·        Nebude nakonec výkaz zisků a ztrát (nemyslím v penězích, ale taky i) v hlubokém mínusu?

 

Dobře, zvolila se strategie biologické izolace, o jejíž efektivnosti by se dalo s úspěchem pochybovat, a pak taky vakcinace. Takže k tomu:

 

·        Předseda vlády se nechal (coby statečný muž) demonstrativně před TV kamerami, samozřejmě mimo určený pořadník, opíchat loni 4 dny před Silvestrem. Jako že po Novém roce to pofrčí, rozjezd v lednu, v únoru, březnu, dubnu to že pak pofrčí tak, že si budeme držet klobouky. Rétorika, jako obvykle: sliby, že bude líp. Aby akci zaštítil, pasoval sám sebe, coby nejschopnější manažer, 15. ledna zmocněncem pro očkování. O další historii taky víme, včetně postupných výsledků. Tak k 22. březnu bylo komplexně naočkovaných necelých 360 tisíc lidí, to je prosím za 3 měsíce 3,36% populace! Tomu se říká top management. Jasně, bude se to zrychlovat, ale musejí se vyhlašovat další a další uzávěry a nouzové stavy, aby příroda náhodou nepředběhla farmaceutické dodavatele vakcín.

·        Ministr zdravotnictví nejprve veřejně prohlásí, že očkování sice chrání, ale opíchaný může vira trousit dále. Po pár týdnech lidičky zmate opačným tvrzením, tedy o bezinfekčnosti očkovaných.

·        Předchozí ministr se přimlouvá za ruský Sputnik, aby za týden (při necelé 3,5% proočkovanosti) k němu udělal čelem vzad, že už ho není zapotřebí. Připomnělo mi to nedávno profláknutou informaci, že v Moskvě realizovali jako jedno z městských opatření uzávěry (promiňte lockdownu) zablokování slev pro seniory v MHD, tedy hlavně v metru. Jak prosté, že, páni konšelé. Ale marné, jeden chytrý někde v diskuzi prohlásil, že Rusko bylo naším vzorem 40 let, a to že už stačí. Takže ani Sputnik, ani rozumné nápady. Aspoň že u topení tím hnusným ruským plynem je tak příjemně teploučko.

·        Pořád je to samá tisková konference, tak by si při nich alespoň ti kazatelé měli dávat pozor na své náhubky. To je moc okaté, když si ho ministr rytmicky posouvá výše na nos, a má po jeho stranách výfuky jak z nabušené Hondy. Nebo paní strážkyně státního pokladu přijde do nedělní debaty se slušivou zdobenou rouškou, snad sametovou, holt ale ne s předepsaným respirátorem.

·        Myslím, že v nouzovém stavu je hlavně vláda, například s vážně míněnými rozkazy chodit v obci s hadrem přes hubu i tam, kde široko daleko nikdo není, nejít si zaběhat v přírodě mimo hranice katastru, nebo nezajet o víkendu na chatu, ale soustřeďovat lidi ve městech, nebo…ne, už nemůžu dál.

 

Hádejte ale, kdo se prohlásí vítězem, až to jednou všechno skončí. Určitě to nebude ani příroda, ani lékaři a sestry v nemocnicích, ani policie, ani hasiči, ani my ostatní, buzerovaní lidé.