Chudák mateřský jazyk

Byla na počátku jazykového zmatku stavba babylonské věže, jejíž troufalost rozčílila všemohoucího až ke trestu roztříštění jazyků lidstva? To snad ne, o existenci tohoto příběhu z říše bajek si dovoluji pochybovat, a pak, jak se mohl všemohoucí vůbec rozčílit?

Nebo ty komunikační rozdíly, jak se domníváme my, ateisté, byly dílem krystalizace dorozumívání člověčích tlup v různých místech dávného obrovského světa směrem k větším a větším celkům?

Pokud platí, že vývojově pochází homo sapiens z jedné lokality (míní se jihovýchod Afriky), pak odtud putovaly různé skupiny postupně do celého světa, rozvíjela se komunikace v podobě mluvy, tedy jazyka, od primitivních všeobecně srozumitelných posunků, nejdříve asi společných, postupně více a více navzájem odlišných, tak, jak se od sebe rody a kmeny při putování světem vzdalovaly. A tak se stalo, že různých jazyků je dnes na světě odhadem více než pět tisíc, počítaje v to samozřejmě i všelijaká nářečí. Lingvistika studuje všechny jevy a souvislosti lidské řeči vědecky a obšírně. Takové vzdělání ani ambice nemám. Chci se trochu zamyslet nad naším rodným jazykem českým.

Logické je, že čím větší národ, myšleno čím větší počet jedinců v jazykové skupině, tím se jeho dorozumívací jazyk musel vyvinout pestřeji, tedy s bohatší slovní zásobou, jak byla slova čerpána z většího a hlubšího zdroje. Můžeme však definovat, který jazyk je lepší? Je lepším jazykem ten s větším zázemím co do počtu jeho uživatelů? Pravděpodobnost je vysoká, neboť mimo větší slovní zásobu je nabíledni i větší vyjadřovací pestrost prostřednictvím mluvnice, tedy souboru logických a strukturních pravidel řeči.

Bylo by lepší, kdyby celý náš svět používal jeden dorozumívací prostředek, tedy jeden jazyk? Jistě by to bylo praktičtější. Jedno by však v tom Eintopfu chybělo. Pestrost. Bylo by to, jako bychom požívali ráno, v poledne a večer pověstné amarouny. Bylo by to, jako ve světě, kde všichni lidé jsou identicky dokonale krásní, stejně průměrní nebo škaredí. Byl by to smutný svět.

Koneckonců se zdá, že existují tendence z lidstva takovou globální šedivou kaši, a to nejen po stránce jazykové, vytvořit. Svět bez minulosti, bez vazeb na naše předky, na rodnou hroudu, na staré zažloutlé knihy, v nichž je nastřádaná tolik potřebná moudrost otců, dědů, pradědů. Bez zvuků národních lidových písniček, pohádek, bajek, které si pamatujeme z dětství. Beze všeho toho, čemu říkáme doma. Doma by bylo všude, a tedy nikde.

Myslím, že pestrost jazyků (a kultur) znamená taky pestrost a bohatost života na naší planetě. Ne náhodou je učení se rodnému jazyku ve všech zemích světa školním předmětem číslo jedna.

Na češtináře jsem měl v "čase dětství a malin nezralých" opravdu obrovské štěstí. Na „základce“ na bravurní „soudružku“ učitelku mluvnice a na střední škole na zapáleného a znalého Pana profesora, téměř fanatika české, ale i jinojazyčné literatury. Hlavně ale člověka s uměním budit zájem, zapalovat. Nechci se nijak vychloubat, ale nějak do mě oba, teď nevím, jak se vyjádřit, vtloukli, nalili, vštípili mi…lásku k rodnému jazyku.

O to více trpím dnes. Trpím ráno, trpím v poledne, trpím večer. Protože si nemohu představit život bez rozhlasu, občas televize, a hlavně bez pročítání textů na internetu, trpím.

V rádiu i v televizi, a to ve veřejnoprávních médiích, soukromé ignoruji, poslouchám, jak profesionální hlasatelé, tedy dnes moderátoři, ale i přední politici doslova tu krásnou řeč przní, s frekvencí hodnou nějaké soutěže o co největší počet chyb, či co. Profíci, zřejmě se studiem žurnalistiky za sebou, se slovním a písemným vyjadřováním, za které by se žák na konci základky za mých časů nedostal na žádnou humanitní střední školu, nanejvýš tak průmyslovku, spíše na řemeslo, ti všichni vypouštějí z úst nebo skrze klávesnice počítačů výrazy a slovní spojení, které si snad musejí předtím cvičit, jinak by to přeci nemohli tak snadno zvládat.

Je už to pojmenování moderátor, neboli toho člověka, který něco tlumí, případně usměrňuje, nejvýstižnějším názvem pro hezké české slovo hlasatel, neboli někdo, kdo něco hlásí, něčemu propůjčuje svůj hlas? Ano, roli moderátora má někdo, kdo redakčně provází nějakou debatu a usměrňuje ji tak, aby posluchačům či divákům poskytla požadované informace na dané téma. Ale člověk, který čte někým jiným napsané zprávy? Ale to jsem se odchýlil od tématu.

Tak tedy myslím, že hlasatel by měl používat při oficiálním hovoru v oficiálním vysílání, pokud možno bezchybnou, spisovnou češtinu. Jaký by měl být bezprostřednější vzor mluvené krásné češtiny pro děti, které jazyk teprve vstřebávají do svých uší? A nejen pro děti. Vždyť by to měla být obecně pro novináře věc profesionální hrdosti mluvit v rozhlase, v televizi, nebo poskytovat písemný projev, vždy v krásné spisovné češtině. Mám hluboké obavy, že tady už nejde o záměr. Oni už tu spisovnou češtinu prostě neumí používat. Oni totiž asi například málo četli krásnou klasickou literaturu. Možná, že už nastoupila generace, odkojená emaily, SMS zprávami, chaty. V tom to bude. Mnozí mají vyjadřovací úroveň, se kterou by správně nemohli absolvovat základní školu, natož maturitní zkoušku.

Nejde o to, že trpím já a, jak doufám, i mnoho jiných. Jde o to, že takovou češtinu vnímají děti jako normu, vyrůstají v ní a nesou si ji dále do života. Z nich pak vyrostou noví redaktoři, noví politici a jiní veřejně působící lidé.

Možná, že bude muset přijít doba dalšího národního obrození.

Co rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Co šéfredaktoři? Soustružník nebo svářeč musí svůj zmetek zaplatit, nebo ho zdarma opravit. Rada na to nic. Vtip bude asi v tom, že oni tito slovutní páni a dámy v té radě nezasedají pro nějakou nestrannost a, v tomto případě jazykovou, čistotu veřejnoprávnosti, ale úplně z jiných důvodů. Mj. jsou to pro ně, jak to hezky formuloval Jan Werich, dobrá bydla, která jsou jim udělována proto, aby té ctěné veřejnoprávnosti příliš nerušili její kruhy.

Co Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky? Nemůže na prznění našeho rodného jazyka alespoň občas hlasitě upozornit?

Hlasatel je vzorem, jakýmsi etalonem, hlavně pro děti. Ty, když čtou texty v knížkách a slyší mluvu v rozhlase a v televizi, tak si jazyk fixují. Toto je samozřejmě v hovorové češtině trochu jinak, ta právě neformálně tu spisovnou krásně doplňuje.

Jasné je, že každý živý jazyk se neustále vyvíjí, to je přirozené. Měl by se ale vyvíjet v souladu s postupem společnosti, ale spíše rozvíjet k větší bohatosti, libozvučnosti, ne deformovat a křivit až směrem k primitivizmu.

Na závěr si počtěte jen několik příkladů znetvořování naší češtiny. Zkuste více poslouchat, číst, nebudete na stejné nebo jiné perly dlouho čekat.

Chuděrky číslovky:

No, poslouchat jejich výslovnost je v současné době opravdu bolestné:

Třeba u čísel 7 a 8 mám ještě zažitou velmi vzácnou výjimku v tom, že se vyslovují sedum a osum, ne doslova prkenně znějící sedm, osm, nejsem jazykovědec, ale něco to bude mít společného s tím, abychom nemuseli psát a vyslovovat sedumička a osumička. My ale ze zpráv slyšíme informaci s doslovnou výslovností, jak se to píše, že třeba jisté osobnosti je dnes právě sedmdesát osm let, nebo zítra odpoledne bude teplota stoupat až k sedmnácti stupňům.

Celý život vím, že číslovky jsou samostatně, i ve složené číslici ve shodě s předmětem. Ale v médiích, snad denně, slyšíme třeba: „Už je to sto dvacet šestá oběť…stalo se to již v tisíc tři sta padesát osmém případu…napsal tuto knihu v padesát sedmém roce života…“

Nešťastný střední rod:

Ivan Mládek použil zmatku středního rodu i  včásti své písničky:

"Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď, hm, jsou hezké, hm, a mladá."

Jiný, mnou za svou mj. jazykově brilantní tvorbu, velmi vážený český básník, dramatik a zpěvák jednou ve vysílání na toto téma v rozhlase prohlásil doslova:

„Říct „český města“, tj ještě jde, ale „české města“ zní hrozně.“ Co dodat k tomu?

Je toho mnoho, tak už jen některé perličky:

Kdybych totiž dále diskutoval toto téma, bylo by to o ničem. To by jste se už asi začali nudit.

A ještě několik útržek ze zpráv:

Podle informací České policie přepadla včera odzbrojená skupina lupičů v Praze banku.

V pražských ulicí se nachází poměrně hodně bezdomovců.

V současné chvíli prudce klesají ceny pohonných hmot.

Situace je asi zvládnutá, ale ještě je třeba počkat na komparativní srovnání dalších analýz.

Co se týká další řek, většinou zůstanou pod hranicí prvního povodňového stupně.“

V éteru létá denně spousta podobných příkladů, takových, že si osobně myslím, že ke zvládnutí tak svérázné mluvy musejí být ti dnešní moderátoři nějak speciálně školeni. To přece mnohdy nemůže normálně lézt z úst.

Co s tím? Myslím, že s dnešní úrovní kultury vzdělání už není "co řešit." Abych odpověděl v duchu doby, mám pocit, že na „rekultivaci“ našeho rodného jazyka je už příliš pozdě neboli moderně zkráceno 2L8.