My Češi premianti

Bílá Hora zanechala hluboké stopy na duši našeho národa. České elity byly zdecimovány, a to ať už přímo fyzicky, vyvlastněním, nebo emigrací. Wikipedie praví, že celkem, nejen elit, odešlo až půl milionu evangelíků.

Když to hodně přeženu, stal se z nás v důsledku toho postupně národ poslušných slouhů, mezi těmi jsme ale za každé situace premianti. Opakuji, že úmyslně přeháním, nezevšeobecňuji. Jako v každém společenství máme lidi hodné a zlé, pracovité a lenivé, statečné a zbabělé, vzpurné a pokorné. Jde jen o ta procenta.

Po druhé světové jsme byli mezi lidovými demokraciemi premianty v lásce k SSSR, i takový svaz, tedy Československo sovětského přátelství (SČSP), tady působil, nevím, zda měl jinde obdoby. Sověti nás za to opravdu měli moc rádi. Jurij Gagarin jako první zemi po návratu z kosmu navštívil Československo. Po vítězství normalizace jsme měli zase my za odměnu prvního kosmonauta na světě, který byl z jiného státu než z SSSR nebo z USA. Žádná jiná země socialistického tábora, mimo tu šéfovskou, neměla takové výsadní postavení. To vše konstatuji pouze jako nezvratná historická fakta.

Éra budování „ráje na zemi“ skončila a už jsme zase premiantem, vše je dobré k tomu, abychom se zavděčili novému šéfovi. Nákupem zbraní všeho druhu za jakoukoliv cenu, hlavně že od něj, samozřejmě s výjimkou těch „state-of-the-art“, vymanévrováním jiných (zlých) uchazečů o giga zakázky, aby ty mohly být objednány v zámoří, až bezhlavým, byť sebepoškozovacím šplháním směrem k premiantství aktivitami, které mi autocenzura brání konkretizovat.

V něčem jsme tedy vždy takoví...takový primus inter pares.

Kdoví, jak to bude po vzniku Frankistánu nebo přímo Eurostánu. Toho se už ale, jak doufám, nedožiji.