Daň z neřesti

Inspirací pro tuto krátkou úvahu mi byl pohled na zářivé, vítězoslavné, radostné, jak už to nazvat jinak mě nenapadá, obličeje ministrů Rakušana a Jurečky v nedávné Partii na Primě, a to při opakovaném prohlašování teze, narativu, klišé… zkrátka primitivním zdůrazňování toho, že tato spravedlivá pěticípá vláda bude zvyšovat spotřební daň hlavně u neřestí, takže je to občanům jen k prospěchu a měli by se vlastně rozplývat blahem.

Inspiruje mě to k následujícím otázkám:

1.    Jaký účel plní, nebo má plnit, spotřební daň?

2.    Co je vlastně neřest?

3.    Existuje tudíž nějaká řest?

Ad 1: Tož pro první odpověď jsem šel po nejjednodušší cestě do Wikipedie, takže cituji:

„Spotřební daň je nepřímá selektivní daň, kterou zavádí stát za účelem regulovat cenu určitých komodit na trhu. Účelem může být buď zvýšit příjmy státního rozpočtu, nebo snížit prodávané množství zboží, jehož spotřeba je považovaná za škodlivou pro jednotlivce a/nebo pro společnost.

Historie a účel:

Předchůdcem spotřebních daní byl akcíz, daně, které stát vybíral při výrobě a prodeji vybraného zboží. Šlo původně o trhové poplatky, mýto apod., později transformované ve všeobecné zdanění zboží osobní spotřeby, především potravin. Na českém území byl akcíz realizován až do roku 1942 jako tzv. potravní daň na čáře, tedy zvláštní daň, která byla vybírána při dovozu potravin do tzv. uzavřených měst…“

Předmětem této daně v dnešní době u nás jsou:

Minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty, tabákové výrobky, surový tabák, zahřívané tabákové výrobky, elektřina, pevná paliva, zemní plyn, některé další plyny, hazard. Možná mi něco uniklo, sorry.

Ad 2: Zde jsem na vážkách. Z křesťanského hlediska je neřestí "hříšný požitek". Snahou státu, pokud se něco všeobecně pokládá za neřest, by tudíž mělo být neřesti potlačovat, ne z nich týt.

Tedy neřest páchám například:

-        Připiji-li někomu na zdraví skleničkou něčeho silnějšího;

-        Dám-li si po zelí, knedlíku a vepřovém pro lepší trávení škopek piva;

-        Připiji-li si „hlasitým“ vínem na Silvestra na úspěch vlády v následujícím roce;

-        Na úkor svého zdraví holduji nikotinu v jakékoli formě;

-        V naivní snaze přijít k penězům snadno jako ti vyvolení, protože práce je až ten opravdu poslední zoufalý pokus, vrazím peníze do hazardu.

Všem musí být jasné, že důvodem k výběru spotřebních daní je výhradně příjem do státní pokladny, žádná snaha o snížení spotřeby, zlepšení zdravotního stavu obyvatel, o potlačení neřestí. Pánové Rakušan, Jurečka, ale hlavně Stanjura, musí být hrozně nešťastní z toho, že do vybíraných poplatků za neřesti se pořád ještě nepodařilo zařadit odpustky za první řemeslo v dějinách světa. Na rozdíl od těch zmáknutých položek je to holt příliš tvrdý ořech.

Ad 3: Když existují neřesti, jak popsat, co jsou to řesti? Řest mi logicky vychází jako opak neřesti, tedy ctnost, definici řesti jsem na Wiki opravdu nenašel. Připusťme tedy, že třeba zdravé stravování, sportování, abstinence, nekouření. Když je stát, alespoň podle té dnešní sestavy ve vedení, tak moudrý pečovatel o všeobecné blaho, proč tyto projevy života nějakou výdajovou daní (výdaj je opakem spotřeby) finančně neodlehčí?

Prostě proto, že tento stát jedná vlastně jako mafie, kdybych napsal jako Don Corleone, byla by to urážka tohoto příkladně moudrého literárního kmotra.

A tak je mi znovu a znovu z používání argumentu „zdaňování neřestí“ přímo na blití. Vybírání spotřebních daní je totiž neřest státu par excellence !!!

Moudrý stát by měl být garantem vnější a vnitřní bezpečnosti, vzdělávání, dodržování pravidel slušnosti mezi lidmi, ty by měl nechat svobodně tvořit hmotný blahobyt, rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy, a stát by měl k tomu čerpat nezbytné prostředky z odpovědně a s hrdostí odevzdaných přiměřených peněz z jejich poctivé práce, ne z toho, co si občané za výsledky této práce koupí, tedy zaslouženě spotřebují, byť by to byla, v mezích zákona ovšem, třeba nějaká ta neřest.